Z rodinného alba ... rok 1947

Módní přehlídka z pohraničí, rok 1956...

Neobyčejný příběh o snímání z kříže.

Každý z nás si nese svůj kříž, stejně jako si předurčuje svůj osud. Není na tom nic divného. Poslyšte v tomto svátečním čase jeden smutný příběh o snímání z kříže. Mám kamaráda.. on to sice neví. Vlastně je mi ho líto. Všichni o něm říkají že je debil. Hrozně mu nadávají a urážej ho a vůbec. Kamarád to blbě snášel, tedy zpočátku. Později za těmito urážkami hledal nějaký hloupý žert. Tak jsem mu poradil. Tak mu říkám, "Václave, kamaráde, běž do kostela a vyzpovídej se ze svých hříchů a popros o radu. V tomto svátečním čase se dějí zázraky."

Co se dělo dál, mám zprostředkovaně, bohužel, ne že bych tomu nevěřil..

Údajně, náš milý Václav šel do kostela. Byl tam sám, nejdřív se tak trochu bojácně rozkoukával ale potom se osmělil.

Bože, já jsem Václav a přišel jsem pro radu. Bylo mu to tak trochu trapné. Václav nikdy nechodil pro radu, vždy měl pocit, že všemu rozumí nejlépe. V kostele bylo ticho .. no, jako v kostele. Václav se podíval kolem sebe. Na stěnách visely obrazy s tematikou Krista nesoucího svůj kříž. Celá kalvárie, končící snímáním s kříže.. Václavovi se najednou zdálo, že Kristus na kříži se nepatrně pohnul. Zbystřil a šel blíž.. Tak jak to viděl ve filmu, šel blíž a poklekl.

A jak mu bylo dáno, začal vyprávět.. Slova šli z něj sice jako z chlupaté deky, ale vcelku upřímně kristu sdělil, že si ho lidé neváží, ba co víc, říkají o něm, že je debil.

Kristus promluvil. "Znám Tvůj osud Václave. Neseš přetěžký kříž, neumím Ti pomoci.. Leda, leda, že by si mne sundal z kříže a tím ..." Václav vyskočil jako papírový čert z krabičky, hnal se ke kříži. Mluvil sám k sobě.. "Sundat, sundat z kříže, co je to za blbost, ti křesťani jsou pěkně švihlí." Kde já tady seženu štafle, ty hřeby jsou na druhý straně zahnutý, co? Začal zase neskutečně žvanit. "Tak jo.." "Václave, já tě slyším! Vše co potřebuješ zde najdeš, jen se podívej" A skutečně, štafle i basa s nářadím byly u zdi. Václav uděl takový podivný ksicht, asi jako Saša Vondra, když mu připomínali ProMoPro.

Václav si postavil štafle, vzal kleště a za neskutečného brblání začal vytahovat první hřeb. "Václave..." Václav na nic nečekal, už chtěl mít práci za sebou. První hřeb měl již vytažený a už lomcoval druhý. "Václave !! ... nejdřív nohy ty debileeeeeeeee"