Ať všichni mí příznivci a čtenáři tohoto článečku prominou, toto, co čtete je
jen pouhé hraní se slovíčky. A nemá žádnou logiku a ani bych si nedovolil cokoliv naznačovat. Včerejší den jsem stávkoval, až na drobnosti jsem skoro nic nedělal.. Prostě den rozjímání a odpočinku. Kdy je lepší nevyjít z baráku a nechat vše kolem plynout jako vodu v řece. Tak jsem odpočíval, věnoval se rodině a mermo mocí jsem si chtěl užít krásného dne. Vypnul jsem telefon, uvařil jsem si kávu a labužnicky ji vypil. Potud vše bylo v pořádku. Až do okamžiku, když jsem vyrazil do kuchyně s hrnečkem od kávy. Připlantala se moje doga chtěla se mazlit. "Nech toho.." "Doga, jasný, taky tě miluju." Nenechala, neustále vyžadovala pozornost a chtěla se mazlit.. Až do okamžiku, než mi vyrazila z ruky hrnek. Ten dopadl na keramickou dlažbu a rozbil se. Říká se, na tisíc kusů. "Blbá, odborářská dogo, co děláš!" Pes se lekl, tohle nečekal. Uskočila odběhl do haly, aby se za okamžik vrátil a bojácně nahlížel,
co se vlastně stalo. "Teď čumíš,co!" Počal jsem sbírat střepy a střípky hrníčku.
"Báro dones kbelík, musím to tady uklidit, doga věstila z kávové sedliny.."
Vlastně se nic nestalo. Hrneček jsem kdysi dostal v bance jako dáreček, že jsem si zřídil účet.
Den byl klidný, pohodový.. vyšel jsem si do lesa s děvčaty. Po týdnu deště jsem
si myslel, že už by mohli růst houby. Houby..! "Asi stávkujou.." Posteskla si
dcera, když se ani po hodině hledání nezaplnilo ani dno košíku.
Podívali jsme se na sebe. "Co tím myslíš?" Podíval jsem se káravě na dceru.
Tak aby nebylo okamžitě zřejmé co tím myslím. "Nic..." A přikrčila se, jako by čekala záhlavec. "No proto, To bych si vyprosil, tak znevažovat odboráře.!" Začali jsme se smát. "Stávka je stávka.. štrajk...rozumíš." Dělala, že rozumí. "Prdlajs rozumíš, nerozumíš.. Jak tomu můžeš rozumět, když tomu nerozumím ani já. Tomu vlastně nerozumí nikdo." "Ani vláda?" Optala se Bára. "Co vláda, ani odbory neřeknou normálně o co jim jde." "Myslíš?" Znovu se Bára zapojila do hovoru. "Myslím, ale oni nemyslí!" Najednou mi podjela noha, zakopl jsem o kořen a už jsem letěl. Košík s houbami na jednu stranu. Nožík a já na druhou. "Blbá přírodo, i ty mne budeš házet klacky pod nohy!" "Áaa, pan premiér se ozval.." Začali se mi dcery smát. "Jen se moc nesmějte, já vám tu reformu pěkně osladím." Domů jsme dojeli v dobré pohodě.. Houby sice žádné, ale to nebylo podstatné. Když je stávka, tak se stávkuje. Večer jsem se těšil na zatmění měsíce. A málem jsem ho prošvihl..Vyšel jsem na balkon a říkám... "Nádhera.. i měsíc stávkuje."
jen pouhé hraní se slovíčky. A nemá žádnou logiku a ani bych si nedovolil cokoliv naznačovat. Včerejší den jsem stávkoval, až na drobnosti jsem skoro nic nedělal.. Prostě den rozjímání a odpočinku. Kdy je lepší nevyjít z baráku a nechat vše kolem plynout jako vodu v řece. Tak jsem odpočíval, věnoval se rodině a mermo mocí jsem si chtěl užít krásného dne. Vypnul jsem telefon, uvařil jsem si kávu a labužnicky ji vypil. Potud vše bylo v pořádku. Až do okamžiku, když jsem vyrazil do kuchyně s hrnečkem od kávy. Připlantala se moje doga chtěla se mazlit. "Nech toho.." "Doga, jasný, taky tě miluju." Nenechala, neustále vyžadovala pozornost a chtěla se mazlit.. Až do okamžiku, než mi vyrazila z ruky hrnek. Ten dopadl na keramickou dlažbu a rozbil se. Říká se, na tisíc kusů. "Blbá, odborářská dogo, co děláš!" Pes se lekl, tohle nečekal. Uskočila odběhl do haly, aby se za okamžik vrátil a bojácně nahlížel,
co se vlastně stalo. "Teď čumíš,co!" Počal jsem sbírat střepy a střípky hrníčku.
"Báro dones kbelík, musím to tady uklidit, doga věstila z kávové sedliny.."
Vlastně se nic nestalo. Hrneček jsem kdysi dostal v bance jako dáreček, že jsem si zřídil účet.
Den byl klidný, pohodový.. vyšel jsem si do lesa s děvčaty. Po týdnu deště jsem
si myslel, že už by mohli růst houby. Houby..! "Asi stávkujou.." Posteskla si
dcera, když se ani po hodině hledání nezaplnilo ani dno košíku.
Podívali jsme se na sebe. "Co tím myslíš?" Podíval jsem se káravě na dceru.
Tak aby nebylo okamžitě zřejmé co tím myslím. "Nic..." A přikrčila se, jako by čekala záhlavec. "No proto, To bych si vyprosil, tak znevažovat odboráře.!" Začali jsme se smát. "Stávka je stávka.. štrajk...rozumíš." Dělala, že rozumí. "Prdlajs rozumíš, nerozumíš.. Jak tomu můžeš rozumět, když tomu nerozumím ani já. Tomu vlastně nerozumí nikdo." "Ani vláda?" Optala se Bára. "Co vláda, ani odbory neřeknou normálně o co jim jde." "Myslíš?" Znovu se Bára zapojila do hovoru. "Myslím, ale oni nemyslí!" Najednou mi podjela noha, zakopl jsem o kořen a už jsem letěl. Košík s houbami na jednu stranu. Nožík a já na druhou. "Blbá přírodo, i ty mne budeš házet klacky pod nohy!" "Áaa, pan premiér se ozval.." Začali se mi dcery smát. "Jen se moc nesmějte, já vám tu reformu pěkně osladím." Domů jsme dojeli v dobré pohodě.. Houby sice žádné, ale to nebylo podstatné. Když je stávka, tak se stávkuje. Večer jsem se těšil na zatmění měsíce. A málem jsem ho prošvihl..Vyšel jsem na balkon a říkám... "Nádhera.. i měsíc stávkuje."
