Zas přemýšlím nad prázdnou stránkou.. Mám pocit, že vše již bylo řečeno, napsáno, prostě je zbytečné psát další a další nikým nečtené knihy. Jako by v mladých mužích bylo někde zakódováno, že musí být velkými spisovateli, aniž by byli velkými čtenáři knih. I já jsem takový... Ano, napsat mohu "Přál bych si čísti více.." Jednak to zní vzletně a jednak poukazuji dobrou vůli číst--- Ale čtu zatraceně málo a píši, ještě méně.
Kdesi a a kdysi mne oslovilo sousloví, "Lístek do památníku".. Možná to byla právě ta kniha, kterou jsem měl přečíst. Mít jí na nočním stolku a každý večer si v ní předčítat.
To, ale není to o čem jsem chtě psát. Můj lístek z památníku je o něčem jiném. Nikdy jsem nevlastnil žádný opravdový památník.. Ostatně je to spíše holčičí záležitost mít v památníku kresbičky, říkání a přepisované básničky. Občas, jako starý Haňťa z Hrabalových pábitelů narazím na osiřelý dětský památník. Osiřelí medvídci a kočičky, básničky o dětství a kamarádství a bůh ví co vše neumělou dětskou bylo vepsáno do stránek památníků.. Můžeš kreslit, můžeš psát, jenom listy netrhat! Asi byl na konci této věty vykřičník, tak jsem ho tam napsal také.
Na tomto místě bych mohl skončit. Shrnout vše napsané, politovat opuštěné medvídky, uronit slzu nad odplynutým dětstvím a být zas za chytrého. Bylo by to po čertech málo. Chtěl jsem povyprávět o jednom podivném lístku z památníku - mého památníku. Dorůstal jsem za blahobytného nevědomí citové prázdnoty. Duše básníka si přála odraziti se k výšinám .. To, abych uštědřil políček své ješitnosti..
Byl to vlastně jeden filmový plakát, jenž tvořil z osmdesáti procent bílý list papíru. A já jsem své známé žádal, aby se mi na tento plakát podepsali - nějak, - jakkoliv se zvěčnili. Moc si nepamatuji.. žádná velká moudra tam nebyla. Snad jen to "není spaní jako spaní, ale spaní s paní, to je spaní.." a nebo to "žádný moudrý nepadá z nebe, ale blbce, jak by shazovali".
Jo, abych nezapomněl, skončil nějak podivně, matka prý nutně potřebovala poslat někam nějaký balík. Tak můj list z památníku skončil jako obal balíku. Ale, to je dávno... Skoro zapomenuto, nějaký polský film s podtitulkem : "film o rodičích, kteří zapomněli na vlastní dětství.."
