Poslední týden jsem měl několik celkem výrazných zážitků. Dokonce jsem dal slib, že se s některými, tady na blogu, podělím. Jedním slovem, jak práce jde, vždy je něco důležitějšího, než má moudra. Jestli je napíši dnes, případně za půl roku, až skončí zahradnická sezona, na tom nesejde. Navíc, celý internetový prostor je přímo zaplevelen moudry a poučením.
Můj dnešní, příspěvek nebude ani moc dlouhý a vlastně ani chytrý a poučný. Chtěl jsem vyjádřit svůj dík, všem bezejmenným zahradníkům, kteří........ Jak to přesně napsat? Asi takto, jsou u nás místa, která zdánlivě nikomu nepatří. Já vím, asi patří, ale vypadají, jako když nepatří. Tušíte, jaká místa myslím. Místa ve městech zarostlá lebedou a býlím, místa, kde třeba kdysi něco rostlo. Místa, kde by vlastně mohlo něco růst.
A pomalu si uvědomuji, že v dnešním světě, kde "moje" končí a začíná za dveřmi našich výstavních domů, honosných rezidencí, ale i třeba panelových domů. Uvědomuji si, jak bezejmenný zahradník udržující takové "to společné a něčí" je hoden hluboké poklony.
Ten bezejmenný - partyzánský - zahradník s motyčkou a zahradní konví, přinese život do vyprahlých ... Živá voda je pohádkový výraz a skřítek zahradníček také.
Nechci se nikoho dotknout, ale pokud si někdo myslí, že to stejně nemá žádný smysl, ...
..... přeji mu jen hodně bezesných nocí.
