Naprostá apokalypsa

http://www.youtube.com/watch?v=w41ZF8PpUWA&feature=player_embedded#t=0s

Sedmnáctý sjezd

Sleduji telku.. pravidelně, vše a tak jak mi naše veřejnoprávní sdělovadlo nabízí. Nadšený jsem ze všech těch seriálů, kdy vesmírné lodě lítají semotamo galaxii a to vše mrknutím oka. Logika, přírodní zákony a dějová linka se třepe jako list ve větru..
Občas si to své televizní magoření zpestřím televizními novinami. Kdo to víte, ještě před těmi hlavními zprávami jde vzpomínkový sestřih zpráv před dvaceti pěti lety. Ty zprávy mám vůbec nejraději. Jednak jsem byl tehdy mladý a jednak jsem z politiky neměl rozum.. Rozum, ten sic postrádám i dnes a víc a víc. Ale ta doba, to byla krása, kam se hrabou mezigalaktické lety v hlubokém vesmíru devět. Před 25 lety, 28. března skončil XVII. sjezd. Psalo se to tehdy římskými číslicemi, snad proto, že i v Sovětském svazu se sjezdy číslovaly obdobně.. Jasné, inspirace tam byla.. vždyť již nejmenovaný prezident kdysi v parlamentu tvrdil: " Jezdíme se do Sovětského svazu.. " atd.
Poslouchám tu telku, můj velké, četný pes poslouchá neposlouchá se mnou. Elegantně rozvalený s polstrovaném křesle, packu přes opěradlo a dělá mrtvého brouka. Žádné jméno do "nově zvoleného" Ústředního výboru KSČ, jeho ani mne nevzrušuje. Ani Fojtík, ani Indra, už vůbec ne Haman, Bilák, Štrougal... a jiní (co miliony neberou). Poslední šot, záběr do pléna a střih. Na to byli tenkrát borci. "Závěr sjezdu zakončili  Internacionálou." A zazněly první tony písně. Doga sebou trhla. Vztyčila hlavu a štěkla.. "Sašo klid, ti už se nevrátí.." Doga se se na mne nedůvěřivě podívala a s podivným zamručením se znovu poskládala do křesla.

Nemám smysl pro humor..

Ano, vím to o sobě, nemám smysl pro humor. Sleduji například rybičky v akváriu a vím, že si třeba vyprávějí nějaké anekdoty, ale nedokáži se smát. Nebo třeba v hospodě. Přijdu do hospody, všichni po čtvrtém pivu, úplně v pohodě, huby od ucha k uchu, rozřehtaní a já nic. Prostě nebere mne to. Posledně jsem přemýšlel, jestli nejsem vadnej..

Ale, abych to nezakecal. Nemám smysl pro humor.. Způsobuje mi to neuvěřitelné komplikace v životě. Jako například posledně. Vezu kamaráda do Troubek. Chci se zeptat kde mu nám zastavit a nevině se zeptám. "Kde tady máte přístaviště?"

Díval se na mne tak nějak divně.. Jako by chtěl říct něco hodně, ale opravdu hodně nepublikovatelného. Já za to nemohu.. nebo třeba posledně. jak chodí ti podomní obchodníci. Tu nabízí slevu na něco co nepotřebuji. Tu nabízí nějaké školení na něco, co ani ještě není uzákoněno. Chci být slušný, nechci jim říkat co si o nich myslí. (jednak je jim to fuk a jednak tomu nerozumí). Tak jsem posledně chtěl humornou formou vyjádřit, že opravdu nemám chuť hledat nějaké doklady od elektriky. Nechtěl jsem říkat, že na ně pustím dogu, jestli ještě jednou zazvoní. jak říkám nemám smysl pro humor. Přehraboval jsem se ve známkách, otevřený pivo a najednou zvonek..

Kouknu z okna, chlap, příšerná kravata, boty do špičky. Tipek, na kterého bych poslal dogu. Neznám, žena si asi někoho pozvala, já jí chlapy nelustruji. Ten típek pod oknem se znovu opřel o zvonek. Zvedl jsem se od známek. Těch zbytečně sejitích schodů. Hrnce mám, plyn beru od čezu a elektriku z plynárny a telefon jsem včera rozšlapal jako Pepíček košíček. Otevřu dveře, jak jsem byl, rozepnuté kalhoty, jak sedím za stolem. Chtěl jsem pána slušně poslat o dům dál. Otevřu dveře a řeknu: "Noviny nečtu, rozhovory neposkytuji a autogramy pouze na letišti." Dveře jsem zavřel, není čas ztrácet čas, neb to by měl vědět právě podomní obchodník. Znovu zazvonil. Co naplat, nerozumí česky. Otevřu dveře a nezúčastněně sdělím. "Nemám čas, souložím." A znovu jsem zavřel.

Tak je to pokaždé.. Měl jsem kamarádku, neustále veselá, rozesmátá. "Všichni človíčci, lidičky, kamarádi já vás miluji." Seděli jsme na pivu, přitočila se ke mě, až jsem cítil jediné intuitivní rozhraní - bradavky. Jestli bych jí nepůjčil tisíc korun. Dala si záležet na tom slově nepůjčil. Podíval jsem se na ni, zapátral jestli není prvního dubna. když jsem zjistil, že opravdu není, tak jsem odpověděl. " To je pěknej vtip, ale jsme na tom skoro stejně, já ti nepůjčím a ty mi nemusíš nic vracet." Jak říkám, nemám smysl pro humor.

Jak básník potkal cizí múzu.

 Žil kdysi mladičký  básník. S ušmudlanou Múzou obcoval. Šeptávala Múza veršíky, které skřípaly jak písek v zubech. Básník psal a básník žil. Múza poblíž poletovala.   Miloval své veršíky, svojí poletující Múzu. Básník k své Múze vhlížel, jak jen básník ke své Múze vzhlížet může. Vždyť bez ní by nebyl nic. Múza bez básníka se rozplývá v ranních mlhách. Jak žil, tak psal. Průměrné veršíky, průměrného básníka. Stejné, jako jeho Múza. Byl čas moudření, však básník podle šablony se vzpíral stále psát.
 Jednoho dne se básník své Múzy ptá. "Proč nevznášíš se oblohou, proč přinášíš jen kulhající rýmy.. já bych chtěl jen jednou prožít povznášející pocit?" Múza umlká, nerozumí. Ozvěnou verši vrací odpověď. "Já již ti nejsem dobrá?"
Znenadání, v hlavě straší myšlenka. Majdu novou Múzu, krásnější, lepší a vznesu se k bráně Parnasu.
I poznala Múza, že že básník o jiné sní. To Múza pozná, smutná  tiše odchází. Ani prásknutí dveřmi, ani rým.
Pero vyschlo, nepřicházel rým. Podzim na dveře zaklepal. Spadlé listí, smutek, beznaděj. Básník marně vzýval břitký rým, marně volal svoji Múzu. Zima byla zlá, protivná a dlouhá. Vlastně již nebyl básník. Básník bez Múzy, jak slepý jde životem. Ztratil verš, ztratil pro co žít.

   Přišlo jaro, v rozpuku svět, na stará místa kroky vedou.. Znovu a znovu mysl se vrací, volá. Múza mlčí, není ji víc. Léto prázdné, podzim stejný, básník opět zimu tuší. Zimu v polích, v duši. Mladičký básník zestárnul za rok snad  o pár let. Ještě jednou Múzu potkat. Nepustil bych. Má jen jediné přání. Kde vznášíš  Múzo má? Komu verše šeptáš, s kým chodíš spát?
 
   Když stejné boty nosíš, ještě neznamená, že tě vedou stejnou cestou.  K poznání básník přichází.
 
   Říkáš, bože, dej mu ještě jednu šanci, slyšet rým. I já se přimlouvám. Kolikrát v životě Múzu potkáš? Jednou, jednou, dvakrát, snad? I potkal básník cizí múzu. I zdálo se, že společnou cestu měli. Však jen spolu laškovali.  Do hebké kůže verše psal. Po nocích. Za světla pero skřípe, báseň nechce se z místa hnout. Jsem básník naslouchám ti. Ty mlčíš jako hrob, ty nejsi, .. nejsi Múza má. Jsi li básník, tak již to víš. Cizí múza není Múza tvá, té jiný básník naslouchá.
    Jen jedny verše píšeš, jen jedné Múze nasloucháš.

Vzal pero, papír čistý.. Umřel klaun, básník se rodí.. Tím jsem si jistý. Hledám svoji Múzu. Napsal na ten list.

Vlajka pro Tibet - města

Albrechtice, Aš, Bedřichov, Bechyně, Bělá u Staré Paky, Benátky nad Jizerou, Benecko, Beroun, Bílina, Bílovice nad Svitavou, Blatná, Blatnička, Blovice, Bludov, Bobrová, Boršice, Bouzov, Brandýs nad Labem, Branná, Brnice, Brno, Brno - Bohunice, Brno - Jundrov, Brno - Komín, Brno - Nový Lískovec, Brno - sever, Brno - střed, Broumov, Brtnice, Bruntál, Břeclav, Bučovice, Bukovany, Bystřice pod Hostýnem, Cvikov, Častolovice, Čelákovice, Černošice, Červený Kostelec, Česká Kamenice, Česká Lípa, Česká Skalice, Česká Třebová, České Budějovice, Český Brod, Český Krumlov, Čistá u Horek, Dačice, Děčín IV, Dlouhý Újezd, Dobrá, Dobrovice, Dobřichovice, Dobříš, Dolní Kalná, Dolní Poustevna, Dolní Rychnov, Dolní Újezd (u Litomyšle), Domažlice, Drasov, Duchcov, Dvůr Králové nad Labem, Františkovy Lázně, Frenštát pod Radhoštěm, Frýdek-Místek, Frýdlant, Frýdlant nad Ostravicí, Fulnek, Golčův Jeníkov, Háj ve Slezsku, Hamr na Jezeře, Harrachov, Havířov, Havlíčkův Brod, Hejnice, Heřmanova Huť, Heřmanův Městec, Hlinsko, Hlubočky, Hlučín, Hluk, Hodkovice nad Mohelkou, Horažďovice, Horní Benešov, Horní Bojanovice, Horní Jelení, Horní Maršov, Horní Planá, Horní Pousteva, Horní Slavkov, Horšovský Týn, Hořice v Podkrkonoší, Hořovice, Hostimice nad Bilinou, Hostinné, Hostivice, Hradec Králové, Hrádek, Hrádek nad Nisou, Hranice, Hronov, Hrušovany u Brna, Humpolec, Hustopeče, Chropyně, Chrudim, Chrustenice, Chudenice, Chvaleč, Jablonec nad Jizerou, Jablonec nad Nisou, Jablonné v Podještědí, Jablunkov, Jarcová, Jaroměř, Jesenice, Jeseník, Jevíčko, Jičín, Jihlava, Jilemnice, Jílové u Decina, Jílové u Prahy, Jindřichovice pod Smrkem, Jindřichův Hradec, Jirkov, Kadaň, Kamenice nad Lipou, Kamenický Šenov, Kameničná u Žamberka, Kamýk nad Vltavou, Karlovy Vary, Kašperské Hory, Klášterec nad Ohří, Klatovy, Klimkovice, Klobouky u Brna, Kly u Mělníka, Kojetín, Koleč, Kolín, Konice, Kopřivnice, Kostelec nad Orlicí, Kostelecké Horky, Králíky, Kralupy nad Vltavou, Kraslice, Krásno, Krnov, Krupka, Kuřim, Kutná Hora, Kvilda, Kyjov, Lanškroun, Lásenice, Lázně Bohdaneč, Ledvice, Lenora, Letovice, Libčice nad Vltavou, Liberec, Libina, Libštát, Lipnice nad Sázavou, Lipník nad Bečvou, Litoměřice, Litomyšl, Litvínov, Loket, Lom, Lomnice nad Popelkou, Louny, Lovosice, Lubná, Lysá nad Labem, Malá Skála, Mariánské Lázně, Medový Újezd, Mělník, Město Albrechtice, Mezihoří, Mikulčice, Mikulov, Mikulovice, Milevsko, Milovice nad Labem, Mimoň, Miroslav, Mladá Boleslav, Mnichovo Hradiště, Mníšek pod Brdy, Modřice, Moravská Třebová, Moravské Budějovice, Moravský Beroun, Moravský Krumlov, Mšeno, Náchod, Náměšť nad Oslavou, Napajedla, Němčovice, Nepomuk, Neratovice, Netolice, Nezdice, Nová Paka, Nové Město nad Metují, Nové Strašecí, Nový Bor, Nový Bydžov, Nový Jičín, Nový Knín, Odolena Voda, Odry, Olomouc, Opava, Opava - Komárov, Ostopovice, Ostrov, Ostrožská Nová Ves, Otrokovice, Pacov, Pardubice, Pardubice I, Pardubice V, Paskov, Pasohlávky, Písek, Planá nad Lužnicí, Planá u Mariánských Lázní, Plasy, Plzeň, Plzeň 2 - Slovany, Poděbrady, Podivín, Pohořelice, Police nad Metují, Polička, Postoloprty, Praha, Praha - 10, Praha - 12, Praha - 13, Praha - 14, Praha - 15, Praha - 3, Praha - 4, Praha - 5, Praha - 6, Praha - 7, Praha - 8, Praha - 9, Praha - Běchovice, Praha - Benice, Praha - Čakovice, Praha - Ďáblice, Praha - Dolní Chabry, Praha - Dubeč, Praha - Kolovraty, Praha - Křeslice, Praha - Libuš, Praha - Lipence, Praha - Lochkov, Praha - Lysolaje, Praha - Petrovice, Praha - Řeporyje, Praha - Slivenec, Praha - Suchdol, Praha - Šeberov, Praha - Štěrboholy, Praha - Troja, Praha - Újezd, Praha - Velká Chuchle, Praha - Vinoř, Praha - Zbraslav, Praha 16 - Radotín, Praha 17 - Řepy, Praha 18 - Letňany, Praha 19 - Kbely, Praha 20 - Horní Počernice, Praha 21 - Újezd nad Lesy, Praha 22 - Uhříněves, Prachatice, Proboštov, Protivín, Prysk, Přelouč, Přibyslav, Radětice, Radnice, Rájec-Jestřebí, Rakovník, Ratíškovice, Rokytnice nad Jizerou, Rosice, Roudnice nad Labem, Roztoky, Rožnov pod Radhoštěm, Rtyně v Podkrkonoší, Rudná, Rychnov u Jablonce nad Nisou, Říčany u Prahy, Sedlčany, Sedlec - Prčice, Semily, Senožaty, Slaný, Slatiňany, Smiřice, Sokolov, Spálené Poříčí, Spytihněv, Staňkov, Staré město, Starý Plzenec, Staříč, Stod, Strakonice, Strážnice, Strunkovice nad Blanicí, Studené, Sudějov, Suchdol nad Lužnicí, Sušice, Světlá nad Sázavou, Svitavy, Šumperk, Teplice nad Metují, Tišnov, Tovačov, Trhové Sviny, Trojanovice, Trutnov, Třebechovice pod Orebem, Třebíč, Třemošná, Třinec, Turnov, Týn nad Vltavou, Týnec nad Sázavou, Uherské Hradiště, Uherský Brod, Uherský Ostroh, Újezd u Brna, Unhošť, Ústí nad Labem, Ústí nad Orlicí, Úvaly, Valašská Bystřice, Valašské Klobouky, Valašské Meziříčí, Vamberk, Velehrad, Velká Bystřice, Velká Hleďsebe, Velké Bílovice, Velké Meziříčí, Velké Přílepy, Veltrusy, Velvary, Veselí nad Lužnicí, Veselí nad Moravou, Větrušice, Vidov, Vimperk, Vlachovice, Vlašim, Vlašská Bystřice, Vlčnov, Vnorovy, Vodňany, Volary, Volyně, Votice, Vrchlabí, Vsetín, Všestudy, Vyskeř, Vysoké nad Jizerou, Vyškov, Zábřeh, Zákolany, Zákupy, Zásada, Zdemyslice, Zlín, Znojmo, Zubří, Žacléř, Žamberk, Žatec, Žďár u Staré Paky, Ždírec nad Doubravou, Železná Ruda, Železný Brod, Židlochovice
Poslední aktualizace 9.3.2011 22:30


[  07.03.2011    zdroj: Lungta (www.lungta.cz)    ]

Jedna nula pro včely ...

Status blogera..

Zkušenost posledních dní mne vedla k napsání nového mravního kodexu blogera.. Ne, že by se tu někdo předenou nepokusili něco podobného sesmolit, vždy to však vyznělo jaksi do prázdna.. Jak bych řekl, minulo se to účinkem.. Mnozí, nebudu konkrétně ukazovat na na našince i cizince, rádoby autoři, pisálkové a veršotepci, zaplevelili český internetový prostor velkými moudry. Někdy až takovými, že jim prostý jinoch z Moravy, jako jsem já, nerozumí. Šroubovaně konstruované věty. Nové, řekl bych přímo neotřelé výrazivo, slovní spojení. u kterých nechápu co mají vyjadřovat. Například: "..političtí atamani.." co to znamená, co to je, kam to zařadit?

A řekl jsem si dost!

Dost s tou nabubřelostí, dost těm hloupým frázím, človíčku, sepiš jim to. Sestav status blogera.

Název mám. A začnu prvním bodem. Bod číslo jedna. Komentuji jen to, co považuji za důležité, mě osobně blízké, čemu rozumím a dokáži to podložit fakty. ..tečka.. Dobrý.. co dál?

Po bodu jedna, bývá bod dvě. Bod dvě zní, Předem se omlouvám, za pravopisné chyby, které udělám, protože, nikdo nejsme neomylní, že. (V žádném případě, netvrdíme, že si příště koupíme Pravidla českého pravopisu, protože jsme škudlílci a stejně používáme automatické opravy chyb a překlepů.. Někteří parchanti používají i opravu často vyskytujících se slov, aby zdůraznili svoji slovní zásobu.)

Bod číslo tři. Chovám se za všech okolností slušně. U tohoto bodu bych se chtěl zastavit. Slušnost vyžadujeme za všech okolností a upozorňujeme, že neslušné příspěvky smažme jako nevhodné a na našem blogu nepřípustné. Jak říkám, mravnost nadevše. V každém komentáři zdůrazníme, že se nejedná o cenzuru, neboť, žijeme v demokracii a když se někomu něco nelíbí, ať k nám neleze. Bod čtyři. U tohoto bodu jsem na pochybách. Jestli mám vyzdvihnout jestli vyzdvihnout úctu k čtenářům. Toto je důležitý bod. Bod čtyři zní.. Čtenáře a komentátory nikdy a za žádných okolností nepovažujeme za hlupáky. Jsou pouze méně vzdělaní a proto jim musíme přinést světlo poznání.

Bod pátý. Osobitý styl, lehký humor a nadhled. Chápu, že mnozí autoři, tento bod pomíjí jako nedůležitý a já jsem jim nedivím.. Je těžké nadhodit téma, jen lehce naťuknout problém, nechat ho žít vlastním životem.. (tedy ten problém, ne čitatele)

Bod číslo sedm. Čeština, jelikož já být dobry češtin. Netrvat na nějakém archaickém, dávno přežitém jazyku. Právě naopak, čeština je živý jazyk, košatý, co do výraziva i významu. Přinášejme slovo z ulice, nebojme se experimentovat s expresivními výrazy. V tom je síla a krása češtiny.

Bod osmý.. Hájíme své soukromí, jako i soukromí svých blízkých, náš blog není místo pro pomluvy a drby. Jen žádné kontakty. Co je komu do toho s kým chodím večer spát, nebo vedle koho se probouzím. A hlavně, nejmenovat. Karel je sice Karel a Franta je Franta, ale to nikdo neví. Jedno malé městečko poblíž většího městečka je dostatečným určením místa. Bod devátý. Vyčerpat téma, ne čtenáře. Bod deset, Nepoužíván smajlíky.. :-)
Přečtěte a předejte dál.

Jak tráví dovolenou filatelista?

Kdysi jsem četl překrásný článeček o cestě českého filatelisty z dovolené v Itálii, pod názvem: Jak tráví dovolenou filatelista. A rozhodnutí napsat retrospektivní pohled na svojí dovolenou snad nikoho neurazí. Trávil jsem několik dní v oblasti Českého ráje a Lužických hor. Jako milovník přírody a filatelie jsem měl o program postaráno.

Pokud přesvědčí filatelista kohokoliv na společný výlet, připraví mu desítky těžkých chvil. Filatelista při průjezdu každou novou obcí ihned hledá budovu pošty. Nalezne-li jí a není okamžitě odveden, snaží se prodrat k přepážce. Už tímto krokem se stává kreaturou. Čekání v nekonečné frontě před přepážkou, když nemusíme, je pro přítele nepochopitelné a snaží se zjistit telefon do Bohnic. První dny snáší Vaší úchylku trpělivě, později se skřípěním zubů, ale ke konci dovolené chválí neděle a sobotní odpoledne, kdy filatelista otravuje již jenom při pohledu na železniční trať. "... a teď nevím jestli 'to' vlakové razítko z České Kamenice do Děčína mám, nebo ne."

Ale pěkně po pořádku. Přijeli jsme do Ústí nad Labem (ČR k. č. 13) a okamžitě jsem si vzpomněl na debaty která Česká a Moravská města již jsou na známkách a která ne a musel jsem chtě nechtě připustit, že si vlastně ani nejsem jistý. Zaujal mne nový, z hlediska architektury krásný most přes Labe. Myslím, že by ostudu čs. architektuře na našich poštovních známkách nedělal. (Stejně tak, jak jsem o několik dní později hleděl na Ještěd.) Putovali jsme ještě dál a výše, směrem dřez Děčín na Hřensko. Krátká zastávka ve městě s krásným zámkem, že by další motiv?! Prohlídku města začínám vždy od A tedy antikvariát. Štěstí mi tentokrát přálo, pověstné Filatelistické povídky od Františka Langra, stejně jako skoro kompletní Monografie. Kdo asi sbíral známky podle té knihy? Dnešní úlovek sice nevložím do zásobníku, ale doplní mojí knihovničku.

Putování podél labského toku, který tento rok zápasil s nedostatkem vody, tedy úplným opakem povodní roku 2002. Viděl jsem místa, kde se voda dívala lidem do sklepů, i místa podstatně tragičtější a myšlenka připomenout si povodně poštovní známkou, přišla sama od sebe. Hřensko, hranice naší republiky, je libo trpajzlíka? Jsem důrazně odváděn do skal. Připomíná mi to známku Geologický kongres 60 hal. (ČSSR k. č. 1701) s motivem Prachovských skal. Ostatně evropský unikát, který jsme navštívili, Pravčická brána již na známkách České republiky je (ČR k. č. 79). Nominální hodnota 9,- Kč jako by korespondovala s tarifem na pohlednici do zahraničí. A dokonce značná část návštěvníků této známky využívá. Musím napsat, že mi rvalo srdce vidět trhat přepážkové listy na frankování. Bylo by krásné takhle v kopcích mít poštovnu a vrtá mi hlavou jestli už tam někdy nebyla. Tento den byl již z filatelistického hlediska ztracený, nádherné skály tisíce a tisíce stejných a podobných pohledů do monumentálních skalních stěn. Fascinující pohledy do krajiny a abych nezapomněl soutěsky řeky Kamenice. Divoká a Eduardova soutěska nám zůstala skrytá. Tak jsem si jí projel na lodičce pouze ve vzpomínkách, když už jsme na přístaviště přišli až po pracovní době. Až jsem pocítil únavu z nachozených kilometrů a vidiny akvarijních rybiček v říčce Kamenici a papoušků vznášejících se v okolních hvozdech mne vrátily na pevnou zem, po které to bylo k automobilu ještě 10 kilometrů.

Následující den jsme si vytkli dva cíle, to aby si nožičky odpočinuli a já mohl doplnit svoji sbírku dat tisku. Navštívili jsme muzeum v Kamenickém Šenově zasvěcené českému sklu (ČSSR k. č. 1211) a znovu pošta a jako skoro vždy, velké pochopení pro moji zálibu. "Tatínek je taky filatelista." Chvatně se loučím, vždyť jsem přetáhl až do přestávky a také mne přítel očekává za městem na další národní přírodní památce Panská skála u Kamenického Šenova (ČR k. č. 78). Opravdový geologický monument. Sloupcová odlučnost čediče v našich podmínkách - nádhera a nelitoval jsem ani rozhledu do krajiny. A protože, nejen filatelií živ je člověk, jeli jsme na houby k Ferdinandově soutěsce. Několikrát jsme brodili potok, ale to co jdeme uviděli nemá u nás, co vím, obdobu. Z potoka vyrůstající kolmo kolmá (jestli je možné takto zdůraznit vyjímečnost místa?) pískovcová stěna do výšky přibližně sta metrů. Den je naplněn a toto datum "tisku" je 17. IX 04. A zítra znovu za filatelií a dobrodružstvím.

PS: Kde jsem ve článku udělal úmyslnou filatelistickou chybu?!