Žil kdysi mladičký básník. S ušmudlanou Múzou obcoval. Šeptávala Múza veršíky, které skřípaly jak písek v zubech. Básník psal a básník žil. Múza poblíž poletovala. Miloval své veršíky, svojí poletující Múzu. Básník k své Múze vhlížel, jak jen básník ke své Múze vzhlížet může. Vždyť bez ní by nebyl nic. Múza bez básníka se rozplývá v ranních mlhách. Jak žil, tak psal. Průměrné veršíky, průměrného básníka. Stejné, jako jeho Múza. Byl čas moudření, však básník podle šablony se vzpíral stále psát.
Jednoho dne se básník své Múzy ptá. "Proč nevznášíš se oblohou, proč přinášíš jen kulhající rýmy.. já bych chtěl jen jednou prožít povznášející pocit?" Múza umlká, nerozumí. Ozvěnou verši vrací odpověď. "Já již ti nejsem dobrá?"
Znenadání, v hlavě straší myšlenka. Majdu novou Múzu, krásnější, lepší a vznesu se k bráně Parnasu.
I poznala Múza, že že básník o jiné sní. To Múza pozná, smutná tiše odchází. Ani prásknutí dveřmi, ani rým.
Pero vyschlo, nepřicházel rým. Podzim na dveře zaklepal. Spadlé listí, smutek, beznaděj. Básník marně vzýval břitký rým, marně volal svoji Múzu. Zima byla zlá, protivná a dlouhá. Vlastně již nebyl básník. Básník bez Múzy, jak slepý jde životem. Ztratil verš, ztratil pro co žít.
Přišlo jaro, v rozpuku svět, na stará místa kroky vedou.. Znovu a znovu mysl se vrací, volá. Múza mlčí, není ji víc. Léto prázdné, podzim stejný, básník opět zimu tuší. Zimu v polích, v duši. Mladičký básník zestárnul za rok snad o pár let. Ještě jednou Múzu potkat. Nepustil bych. Má jen jediné přání. Kde vznášíš Múzo má? Komu verše šeptáš, s kým chodíš spát?
Když stejné boty nosíš, ještě neznamená, že tě vedou stejnou cestou. K poznání básník přichází.
Říkáš, bože, dej mu ještě jednu šanci, slyšet rým. I já se přimlouvám. Kolikrát v životě Múzu potkáš? Jednou, jednou, dvakrát, snad? I potkal básník cizí múzu. I zdálo se, že společnou cestu měli. Však jen spolu laškovali. Do hebké kůže verše psal. Po nocích. Za světla pero skřípe, báseň nechce se z místa hnout. Jsem básník naslouchám ti. Ty mlčíš jako hrob, ty nejsi, .. nejsi Múza má. Jsi li básník, tak již to víš. Cizí múza není Múza tvá, té jiný básník naslouchá.
Jen jedny verše píšeš, jen jedné Múze nasloucháš.
Vzal pero, papír čistý.. Umřel klaun, básník se rodí.. Tím jsem si jistý. Hledám svoji Múzu. Napsal na ten list.
Žádné komentáře:
Okomentovat