Sleduji telku.. pravidelně, vše a tak jak mi naše veřejnoprávní sdělovadlo nabízí. Nadšený jsem ze všech těch seriálů, kdy vesmírné lodě lítají semotamo galaxii a to vše mrknutím oka. Logika, přírodní zákony a dějová linka se třepe jako list ve větru..
Občas si to své televizní magoření zpestřím televizními novinami. Kdo to víte, ještě před těmi hlavními zprávami jde vzpomínkový sestřih zpráv před dvaceti pěti lety. Ty zprávy mám vůbec nejraději. Jednak jsem byl tehdy mladý a jednak jsem z politiky neměl rozum.. Rozum, ten sic postrádám i dnes a víc a víc. Ale ta doba, to byla krása, kam se hrabou mezigalaktické lety v hlubokém vesmíru devět. Před 25 lety, 28. března skončil XVII. sjezd. Psalo se to tehdy římskými číslicemi, snad proto, že i v Sovětském svazu se sjezdy číslovaly obdobně.. Jasné, inspirace tam byla.. vždyť již nejmenovaný prezident kdysi v parlamentu tvrdil: " Jezdíme se do Sovětského svazu.. " atd.
Poslouchám tu telku, můj velké, četný pes poslouchá neposlouchá se mnou. Elegantně rozvalený s polstrovaném křesle, packu přes opěradlo a dělá mrtvého brouka. Žádné jméno do "nově zvoleného" Ústředního výboru KSČ, jeho ani mne nevzrušuje. Ani Fojtík, ani Indra, už vůbec ne Haman, Bilák, Štrougal... a jiní (co miliony neberou). Poslední šot, záběr do pléna a střih. Na to byli tenkrát borci. "Závěr sjezdu zakončili Internacionálou." A zazněly první tony písně. Doga sebou trhla. Vztyčila hlavu a štěkla.. "Sašo klid, ti už se nevrátí.." Doga se se na mne nedůvěřivě podívala a s podivným zamručením se znovu poskládala do křesla.
Žádné komentáře:
Okomentovat