Tak, teď začínám psát nový příspěvek...
Myšlenek mám hodně, až tolik, že vlastně nevím odkud začít. Tak asi od začátku, pak by jste nevěděli odkud číst. Chtěl jsem si postěžovat na koule --- správně má být boule, které jsem v životě schytal... Myslím na hlavě.. Mám na hlavě tři krásné velké boule...Nesmím se proto nechat stříhat do hola.. Dopadlo by to strašně, podobal bych se želvě.. Marně vzpomínám, kde jsem schytal první, ale tu kterou stále cítím, mám uprostřed hlavy. Bylo mi asi pět let a dostal jsem hrabičky a motyčku. Asi škola hrou, nebo co. Co jsem měl dělat. Vy by jste se nepochlubili? Vyjdu před barák a než jsem se nadál, měl jsem motyčkou díru v hlavě. Nehodlám se k tomu vracet...
Druhá boule je závažnější...pracovně by se dala nazvat "Boule V3S" .. Mám jí asi třicet let a vznikla při přetlačování s automobilem. Samotný příběh na jehož konci jsem ležel pod zadní nápravou si moc nepamatuji a znám ho spíše z vyprávění. Ostatně, když jsem se probral z mrákot, má první slova byla: "Moment, proč jsem vlastně jel do Prostějova" .. nedostal jsem uspokojivou odpověď. Pořád do mne někdo hučel: "Zůstaňte ležet, sanitka už jede"
Říká se do třetice všeho dobrého, mám ještě jednu, takovou extra.. Úplně se stydím o ní mluvit, to jeden invalida o mne zlomil rukojeť francouzské hole..
No nic..Já věděl, že se budete smát..Prostě, také k tomu bych se nerad vracel. Ale vzhledem k tomu, že já měl tu druhou a byl to zápas podle pravidel a před tím jsem na něj prý volal: "Seber si ty svý fofrklacky a táhni.!" Tak se ani nedivím, že byl trochu naštvaný.
Co já v životě schytal boulí ..Pořád mi však nejde do hlavy, že jsem se nepoučil a neustále provokuji..
Jako dnes, to, že prý, z mladého vola bude jednou starej vůl... Vždyť říkám, vím o čem mluvím.
Myšlenek mám hodně, až tolik, že vlastně nevím odkud začít. Tak asi od začátku, pak by jste nevěděli odkud číst. Chtěl jsem si postěžovat na koule --- správně má být boule, které jsem v životě schytal... Myslím na hlavě.. Mám na hlavě tři krásné velké boule...Nesmím se proto nechat stříhat do hola.. Dopadlo by to strašně, podobal bych se želvě.. Marně vzpomínám, kde jsem schytal první, ale tu kterou stále cítím, mám uprostřed hlavy. Bylo mi asi pět let a dostal jsem hrabičky a motyčku. Asi škola hrou, nebo co. Co jsem měl dělat. Vy by jste se nepochlubili? Vyjdu před barák a než jsem se nadál, měl jsem motyčkou díru v hlavě. Nehodlám se k tomu vracet...
Druhá boule je závažnější...pracovně by se dala nazvat "Boule V3S" .. Mám jí asi třicet let a vznikla při přetlačování s automobilem. Samotný příběh na jehož konci jsem ležel pod zadní nápravou si moc nepamatuji a znám ho spíše z vyprávění. Ostatně, když jsem se probral z mrákot, má první slova byla: "Moment, proč jsem vlastně jel do Prostějova" .. nedostal jsem uspokojivou odpověď. Pořád do mne někdo hučel: "Zůstaňte ležet, sanitka už jede"
Říká se do třetice všeho dobrého, mám ještě jednu, takovou extra.. Úplně se stydím o ní mluvit, to jeden invalida o mne zlomil rukojeť francouzské hole..
No nic..Já věděl, že se budete smát..Prostě, také k tomu bych se nerad vracel. Ale vzhledem k tomu, že já měl tu druhou a byl to zápas podle pravidel a před tím jsem na něj prý volal: "Seber si ty svý fofrklacky a táhni.!" Tak se ani nedivím, že byl trochu naštvaný.
Co já v životě schytal boulí ..Pořád mi však nejde do hlavy, že jsem se nepoučil a neustále provokuji..
Jako dnes, to, že prý, z mladého vola bude jednou starej vůl... Vždyť říkám, vím o čem mluvím.
Žádné komentáře:
Okomentovat