Dva dny jsem se mořil psaním vzpomínek na jednu cestu. Vzletně jsem to nazval "příběh z paluby". Psaní se táhlo jako sopel.. Můj pocit vzpomínek mi neustále přerývala dennodenní starost o živobytí, ale neustále se mi do psaní vtírala fráze" "Jsme na jedné lodi"
Ještě dva dny jsem nad tím článečkem špekuloval, až... až jsem ho odložil.
Dívám se z okna.. olověné, špinavě olověné mraky, jako nálada posledních dní. Neustále se mi vrací na mysl ta jedna jediná věta: "Jsme na jedné lodi". Na jedné lodi na jedné planetě a musíme --- a chceme tady žít. Musíme se domluvit a neumíme to. Myšlenka, "kdo víc křičí, má víc pravdy"..
Dívám se na "hrdý Albion".. cítím puch jdoucí z "hradu" a "teplý vánek" mne ovívá.. A nejhůř se diskutuje s kůrovcem.. chroupá, chroupá a chroupá..
Celou sobotu jsem byl v rezervaci, nedebatoval jsem. Vlastně ani moc nebylo s kým. Sekal jsem to, co by měli spásat ovce a kozy.
Snad to mé tiché mlčení někdo uslyší.
Ještě dva dny jsem nad tím článečkem špekuloval, až... až jsem ho odložil.
Dívám se z okna.. olověné, špinavě olověné mraky, jako nálada posledních dní. Neustále se mi vrací na mysl ta jedna jediná věta: "Jsme na jedné lodi". Na jedné lodi na jedné planetě a musíme --- a chceme tady žít. Musíme se domluvit a neumíme to. Myšlenka, "kdo víc křičí, má víc pravdy"..
Dívám se na "hrdý Albion".. cítím puch jdoucí z "hradu" a "teplý vánek" mne ovívá.. A nejhůř se diskutuje s kůrovcem.. chroupá, chroupá a chroupá..
Celou sobotu jsem byl v rezervaci, nedebatoval jsem. Vlastně ani moc nebylo s kým. Sekal jsem to, co by měli spásat ovce a kozy.
Snad to mé tiché mlčení někdo uslyší.
Žádné komentáře:
Okomentovat