Poslední roky, ani nevím proč, mám neobyčejnou smůlu. Průběžně, ale se zvětšující se intenzitou narazím někde na zmrda. Nedávno jsem si tento fakt uvědomil. Když sčítám škody, které mi zmrd v životě napáchal, tak si říkám, auto bych za to mohl mít. Poslední dobou jsem v osobním životě konfrontován s podivnými příběhy. Někdy mne překvapí zdánlivě poeticky, někdpřímou ranou přímo do týla.. Vždy, když se trochu zmátořím, naberu dechu a nažím se pochopit nejenom, odkud rána přišla, ale také čím jsem si jí zasložil. Nic se neděje jen tak samo od sebe. Říkám si. Problém jsem viděl v tom, že zmrda nepoznám na první pohled. Několikrát jsem si i říkal, "Uvidíš zmrda, vemeš ho lopatou, bude klid" Ale takto, co já mohu, jak se můžu bránit, když ho nepoznám?
V mysli se uhnízdila myšlenka, ptáček, vychovávající kukaččí mládě. Pojednou, to podivné ptáče začalo vytlačovat všechny ostatní myšlenky. Až zůstala jen jedna. Myšlenka na zmrda. Nejdřív jsem si přesně neuvědomoval, co vše se odehraje, Co vše budu muset podstoupit, do dnešního dne, kdy to tady píšu. Když jsem minulý týden otevřel noviny. V novinách článek, "Kam se poděli ti zmrdi?" Autor také psal, že nezmizeli, jen jsou někde zalezlí a čekaji na vhodnou dobu.
Slýchával jsem: „To je zmrd“, případně i „Neskutečný zmrd, to je ale pěkný zvíře“. Usoudil sem, že se opravdu bude jednat o nějaké zvíře. Ale, než jsem došel, tak už jsem nic nic neviděl. Bylo mi hloupé ptát se, jak vypadá, kolik má nohou a tak. Myslel jsem, že se jedná o nějaký vzácný druh. Něco jako potkan, nebo rejsek. Kdysi jsem slyšel, že kdesi na severu Čech objevili Ropáka. Přemýšlím, že mohlo dojít k záměně, to se stává, biolog si myslí, že našel nový druh, ale přitom je to jen mládě. Mohlo se jednat třeba o nějakého degenerovaného jedince. Případně, ale ne .. některé myšlenky by si člověk neměl připouštět. Mimozemšťany, to jsem hned zavrhl, nejsem fantasta, to by se vědělo. Z vesmíru, určitě ne. Musím pátrat tady, na Zemi.
Zašel jsem do knihovný. Máme knihovnu na Náměstí svobody a nemám to daleko. Tak jsem tam zašel a říkám: "Potřeboval bych nějakou knihu o zmrdech." Knihovnice u pultu byla zaražená. "Prosim?" Řekla, jako by si nebyla jistá co slyší. "Jak, o zmrdech? To opravdu nevím." A pochvilce dodala: "Nakladatelé dneska vydávají všechno, ale nevím, nepamatuji se. Možná něco bude v odborné literatuře, nebo v historii." Dodala mi odvahu knihovnice. No jestli něco najdu, tak Vás pozvu na kafe."Odpověděl jsem smířlivě, snad se mi povede něco najít. Mě zmrd trápí už nekolik let a nevím jak na něho."
Nic jsem nenašel, Prošel jsem celou biologii. Do knihy o Austrálii jsem nahlédl, jestli to nemůže být nějaký zavlečený druh. V rejstříku nic. To se stává. Lidstvo má své zkušenosti. Přivezou rybu, hodí ji do rybníka a najednou je tam jen ta ryba a nic jiného. S tím mají v Austrálii velké zkušenost. Nejsem biolog a tak jsem si zpočátku myslel, že může jít o něco podobného.
Stál jsem opřený o knižní regál v jedné zastrčené uličce a listoval si knihami. Hledal jsem cokoliv. Alespoň zmínku. Zaujala mne jedna o životě hodně profláklé herečky naší novodobé historie. Takové to, já nic já muzikant, já za nic nemůžu.. Prostě taková byla doba. Se zájmem a pochopením jsem nahlížel do jejího osudu. Bylo mi jasné, že věci se odehrály neodehrály tak jak jsem četl. To se v knížkách tak píše.. Nejdřív děctví v rodinném kruhu, různá příkoří a klacky pod nohama a plný svět zmrdů. A zase nic konkretního.
Byl jsem z toho pátrání špatný. Začal jsem pochybovat jestli hledám na správnách místech? Po hodině jsem se prátil za knihovnicí. "Tak našel jste něco?" Zeptela se bezelstně. "My sice budeme za chvilku zavírat, ale jestli chcete, podívejte se ještě na internet." Rozsvítili se mi očka.. "To by mohlo vyjít." A deru se k počítači. Zadal jsem heslo zmrd.. A po chvilce jsem ještě dopsal zmdrice. Jako samice od zmrda. To ať mi nikdo neříká, že se nerozmnožují, tak zase hloupej nejsem, Když existuje zmrd, tak musí existovat i zmrdice, to je jasný!
Pod dvou vteřinách guglování vypadlo několik desítek odkazů.
V jednom odkaze bylo napsáno, cituji. "Tak jsem díky tomu zmrdovi přišel o pět set tisíc," Přišel, vzal si je a už jsem ho nikdy neviděl" Ale nic konkrétního. Třeba jak vypadá. Nebo, takle věta, "Jak může takovej zmrd sedět na radnici?" Tady jsem by nejspíš blízko. Pak mne ovšem zarazil jeden citát, "Každé naše hledání zmrda, by mělo začínat a končit u nás samých." Tak tady jsem měl pocit, že si pisatel z nás dělá legraci. Tady to vypadalo, že se jedná o nějakého parazita.
Přišel jsem domů, Sedl jsem si na schody v hale, Máme tady takové schodiště a já si vždy sednu na druhý schod a sundavám si boty. Moje žena mi vždycky nadává, že se nevyzuji v zádveří. Seděl jsem, jak jsem přišel, unavený. Zklamaný..
"Tak jak?" Ptala se mne. "Jak jsi dopadl.?" Co ti mám povídat, dneska zase nic, ale, já se mu jednou dostanu na kobylku."
„Víš, táto, já si myslím, že by si něměl hledat, on si tě najde sám.“ Moje žena má asi pravdu. A taky jsem jí to řekl. Pro jistotu si však nachystám lopatu za dveře, abych byl připravený.
Žádné komentáře:
Okomentovat